„jak automobilky měří spotřebu, kterou pak udávají v prospektech.
Měření probíhá v laboratoři při teplotě 20-30°C. Auto je připoutané na testovací stolici a test probíhá na čerstvě nastartovaném (tedy nezahřátém) motoru. Městský cyklus sestává ze čtyř opakujících se schémat, ve kterých se auto vždy třikrát rozjede (na 15, 30 a 50 km/h) a zastaví. Celkem takto urazí 4 km. Mimoměstský režim následuje vzápětí po městském. Přibližně polovinu času jede vůz plynulou rychlostí, jinak brzdní, nebo zrychluje. Maximální rychlost je 120 km/h, průměrná 63 km/h a auto ujede 7 km. Nejdůležitější ovšem je, že veškeré zrychlování se děje velmi zvolna plynule – tak, jak to v běžném provozu není z důvodu jeho plynulosti možné.
Na oficiálních stránkách o normovaném měření se výslovně uvádí, že testy slouží výhradně ke vzájemnému porovnání jednotlivých vozů a nemohou se shodovat s výsledky dosaženými v reálném provozu. Z dlouholeté zkušenosti se stovkami nejrůznějších aut mohu odpovědně prohlásit, že při běžné jízdě (a teď opravdu nemyslím testování, které je přirozeně „energeticky náročnější“) je kombinovaná spotřeba zhruba o jeden litr vyšší, než udává výrobce."
A to ešte aj pri tomto laboratórnom meraní používajú automobilky rôzne finty v rámci zákona (prehustené gumy, odpojený alternátor...), len aby tú papierovú spotrebu stlačili čo najnižšie. Pretože okrem mimoňov medzi spotrebiteľmi, ktorí sa ňou riadia, sa jej chytili aj eurotajtrlíci a vymysleli, že budú automobilkám podľa nej vyrubovať pokuty.
|